Průchod přes nejnebezpečnější úsek

Průchod přes nejnebezpečnější úsek

16. 11. 2015 Italský BC – Japonský BC

Čeká nás průchod přes nebezpečný úsek v podobě nestabilní suti a padajících kamenů. Vstáváme už o půl šesté, abychom vyrazili na cestu dřív, než se sluníčko opře do okolních skal a tím eliminovali možné riziko. Ale protože je potřeba se dobře nasnídat a ráno si zpříjemnit, uvaříme se k snídani vynikající oříškový dezert od Travellunche a navrch se fifty fifty rozdělíme o tabulku čokolády. Myslím, že energie na překonávání překážek máme dost, takže můžeme vyrazit.

Hned v úvodu musíme sestoupit zerodovaným prudkým svahem dolů na ledovec. Sestup to moc příjemný není, ale je to nic proti tomu, co nás ještě čeká. Přejdeme ledovec a nestabilním chodníkem se sápeme do protějšího svahu. Úzký, sotva znatelný chodník v jezdící suti tak sto metrů nad ledovcem je opravdu hnus. Uklouznout by se mi tady teda rozhodně nechtělo. Traverzujeme několik set metrů onen nestabilní svah a konečně docházíme na trávu. Ve Švýcarském BC shodíme batohy a svalíme se na zem. Odpočíváme u polorozpadlé chatrče.

Další část cesty vede nejprve po ledovci. O nedávné sněhové kalamitě svědčí spousta lavin, která je tu popadaná. Pomalu ale začínáme po velkých balvanech stoupat opět do svahu. Závěr opět traverzujeme hnusnou nestabilní sutí. Zbývající úsek do Japonského kempu už je v pohodě. V kempu leží spousta věcí od slovenské expedice, kterou tady pár dní před námi poznamenala tragédie, při které zemřelo pod obrovskou lavinou v BC Dhaulaghiri pět lidí.

Najdeme si plošinky na stany, uvaříme si večeři a večer popíjíme pod hvězdami čaj. Je mrazivo, ale jasno. Hvězdy jsou jasné a na obloze je jich miliony.