17. 11. 2015 Japonský BC – BC Dhaulaghiri
Indická polévka a špenátové suchary nás nastartují do nového dne. Protože jsem pomalá, vyrážím s náskokem. Jdu po ledovci posetém velkými kameny. Trhliny nikde nevidím. Postupně se dostáváme do menšího sedélka, kde zavěsíme modlitební vlaječky a pokračujeme dál. Odtud už to není daleko. Nad hlavou se nám tyčí mohutná stěna Dhaulaghiri. Docela často padají dolů laviny, ale naštěstí jsou všechny dost daleko. Přesto je ten zvuk nepříjemný a vždy ve mně zatrhne. Poslední část úsek už vede po ledovci s trhlinami, tak trochu hledám cestu. Závěr už je čistě ve sněhu.
Po čtyřech hodinách docházíme do výšky 4600 m. Jsme v základním táboře. Tady to bohužel vypadají ještě smutněji než v Japonském BC. Všude všechno připomíná tragédii Slováků. Jsou tu jejich stany, rozházené věci, židličky, polštářky, jídlo, plynové bomby…
Na jedné z plošin si postavíme stany a jdeme shánět vodu. BC Dhaulaghiri je krásné místo. Odpoledne se tu honí mraky, tak zkouším časosběry. Se západem slunce se prudce ochlazuje, takže zalézáme do stanů, uvaříme si k večeři bramborovou kaši se špekem a uzeným sýrem a jdeme spát.