9. 11. 2014 Z autobusového nádraží v Khátmándú míříme do Pokhary turistickým busem. Vyrážíme v 7.15 hodin, a protože už z naší minulé návštěvy Nepálu víme, že tato cesta potrvá spoustu hodin, jsme vybaveni svačinkami a vodou. Autobus sice dělá zastávky u tzv. silničních bufíků, ale protože naše těla nejsou zatím na Nepál přivyklá, nechceme riskovat nějaké střevní problémy a zatím se konzumaci místní stravy v nepříliš čistém prostředí, snažíme vyhýbat.
Cesta vede po relativně dobré silnici, cestou pozorujeme řeku Trisuli, kterou jsme před dvěma lety sjížděli na raftu a občas si trošku pospíme. Ve tři hodiny přijíždíme do Pokhary, kde se ubytujeme a vyrazíme do centra dění. Chceme si město trochu prohlédnout.
Pokhara je druhým největším městem Nepálu a nachází se na břehu velkého jezera Phéva. Zatímco z jedné strany je břeh jezera lemován hustou sítí hotelů, obchodů a restaurací, druhá strana jezera je obklopena Královniným lesem Rání Banu. Uprostřed jezera se nachází ostrůvek z chrámem Varáhi, který je zasvěcený jedné z reinkarnací hinduistického boha Višny.
Přestože jsou nejvyšší kopce planety - osmitisícovky Manáslu a Annapurna od Pokhary vzdálené jen pětadvacet kilometrů, ze samotného města viditelné nejsou. Naopak nelze přehlédnout krásnou špici vrcholu Mačhapučre, který měří bez tří metrů sedm tisíc.
Navečer se jdeme posilnit steakem – na dlouhou dobu asi posledním pořádným masem.
