Ráno začínáme tradiční čínskou polévkou a pak rovnou vyrážíme na cestu. Cesta vede prudce z kopce až do base campu, ale pak už je to spíše mnohakilometrový traverz. Přecházíme několik visutých mostů a kocháme se skoro až alpskou krajinou. Je to tady takové nepálské Švýcarsko. Na loukách se pase spousta jaků, v každé vesničce je spousta lodží, restaurací a čajoven. V jedné se zastavujeme a obědnáváme si polévku. Markéta má na ni dobrý čuch. Dá si nudlovou a dělá dobře. Iva se Zdeňkem si dali kuřecí a prý nic tak hnusného už dlouho nejedli.
Do Manangu to máme ještě devět kilometrů, ale cestou máme nádherné výhledy na masiv Annapuren – vidíme II., III. a IV.
Kousek před Manangem procházíme nádherným místem zvaným Tengi. Zapadající ostré slunce, temná zem, kamenné domky, hradba hor a všude vlající modlitebení vlaječky. Krásné. Do Manangu se dovlečeme večer a jsme rádi, že jsme v cíli. Byl to dlouhý a náročný den. K večeři si dá Zdenda dalhbat a poprvé v životě se stane, že ho nezmůže.
