Čeká nás náročný den, tak vstáváme už ve čtyři hodiny a po páté opuštíme lodži. Za svitu čelovek začínáme hned prudce stoupat v serpentinách vzhůru. Je mrazivo, ale krásně. Nebe jen plné zářivých hvězd. Stoupáme sami, protože většina turistů chodí trek v opačném směru. Jejich nápor očekáváme někde kolem sedla, kde se zřejmě budeme míjet.
Stoupáme skoro nepřetržitě a první pauzu děláme, až se dostaneme na sluníčko. Shodou okolností je to jedno z posledních míst, kde ještě není sníh. Zbytek trasy už šlapeme po širokém sněhovém chodníku. Cesta do sedla je nekončná, vlní se a za každou větší oblinou očekávám, že konečně sedlo zahlédnu. Dočkáme se až kolem poledne. V sedle Thorong La příšerně fouká a je velká zíma. Během chvíle, než najdu v batohu náhradní baterku do kamery, tak mám prsty skoro na kost zmrzlé. Na chvíli se ohřejeme v malé „občerstvovačce“ v sedle, kde si i dáme tradiční čínskou polévku.
Sestupujeme opět ve vlnách. Všichni turisté mířící do Pedi už prošli, takže jsme tu zase sami. U tea hausu si dáme opět přestávku, posvačíme a pak už to dorazíme během dvaceti minut do High campu.
High Camp je docela honosná lodže. Na tento styl nejsme při našich toulkách Nepálem zvyklí, máme rádi místa, kde turisté moc nechodí.
V noci máme v pokoji mínus tři stupně.