Hned po snídani se přesouváme na místo, odkud odjíždí mikrobusy. Od hotelu nám trvá cesta asi půl hodiny. Jízdenku nám ale prodavač zatím nechce prodat. Prý dokud se neobjeví 12 zájemců, tak neví, jestli se mikrobus vůbec na cestu vydá. Pět minut před plánovaným odjezdem se objeví najednou tolik lidí, že přestávám mít obavy, jestli vůbec vyrazíme, ale naopak se začínám bát, jestli se do mikrobusu vůbec vlezeme.
Nakonec se do něj všichni nějak nasoukáme a s velkou parádou se vydáme na cestu. Ujedeme asi sto metrů a máme poruchu. Nakonec ji řidič za pomoci místních nějak opraví a tentokrát už skutečně vyrážíme na cestu. Řidič je mladý kluk, jede bravurně, jen v každé exponovanější zatáčce se napřed pomodlí, pak ji teprve projede. Cestou máme ještě jednu poruchu, ale do Mukinathu se nakonec v 10.45 hodin ve zdraví dostaneme.
Máme docela dost času, dneska chceme vyjít jen pár desítek výškových metrů do Pedi. Usadíme se tedy v malé kavárničce, dáme si čaj, pošleme zprávy domů a vyrazíme na cestu až poté.
Za necelé dvě hodiny jsme v Pedi. Zdenda tam dorazí první, tak obšlápne situaci a vyberu jednu z lodžií.
Je tu už docela zima, ale domácí jsou na to připraveni, takže přinesou kýbl a v něm žhavé uhlí a strčí ho pod stůl. Krásně nám teplíčko sálá na nohy, je to paráda.