Co se dělo když nebylo spojení 2.čast

It.BC(3660)-Japonský BC(4150): tento úsek je hodně náročný a nebezpečný.Možná to je i důvod,proč to spousta lidí otáčí a vrací se zpět.Úsek vede nepříjemně v erodovaném svahu,kde uklouznutí nemusí dopadnout dobře  a navíc je cesta objektivně nebezpečná.Pořád z vrchu padají kameny a uniknout se jim dost dobře nedá .Zkrátka musí člověk doufat,že nebude ve špatnou chvíli na špatném místě.Musím přiznat ,že jsem si hrábla fyzicky i psychicky na dno a představa ,že bychom se tudy museli vracet,mě děsíla.V jednom místě  jsem nebyla schopna pohybu ani dopředu ani zpět a přitom jsem cítila,jak mi nohy v nepevném svahu sjíždí dolů a na zádech ten těžký batoh mi stabilitu nepřidal  a celou dobu se mi honili hlavou,kdy mě zasáhne nějaký ten padající šutr.Fuj.Zbytek dne v pohodě .Vyhledy na Dhaulaghiri,romantické popíjení čaje pod hvězdami.