21. 11. Marpha - Jomsom

Po dnech strávených v horách máme chuť na nějaké normální pití. K snídani si proto objednáváme každý konvičku vynikajícího milktea a čoumeny se zeleninou.

V pokoji je taková zima, že do koupelny nakráčíme v péřových bundách, v rychlosti se v ledové vodě opláchneme a pak se asi hodinu nahříváme na terase na sluníčku. Po velké hygieně a velkém prádle si jdeme projít Marphu, nakoupíme pár jablíček, kterýma je Marpha vyhlášená a pošleme z buddhistického chrámu po větru modlitby. Musíme také zjistit, jak odjíždí autobusy do Jomsomu. Najdeme „autobusák“, ale z jízdního řádu nevyčteme vůbec nic, tak se zkoušíme informovat v obchodě. Jakéž takéž odpovědi se dočkáme. Nějaký autobus by měl jet po obědě. Takže sbalíme své věci a z šátky přes pusu se odebereme čekat na zastávku. Všudypřítomný prach je odporný a vlezlý.

Zdenda zaujme malou holčičku, která má chuť mu prošacova kapsy. K jejímu velkému zklamání v nich ale nic nenajde.

Autobusu se dočkáme a po půlhodině jízdy vystoupíme v Jomsomu. Do oka nám padne hotel Marco Polo, kde se ubytujeme. Zbytek dne trávíme tím, že se snažíme dokoupit si na trek nějaké jídlo a plynovou bombu. Skutečnost je taková, že k jídlu si koupíme pár sušenek, seženeme i toaletní papír a nějaké arašídy. S bombou je to horší. Zdenda se pohádá s prodejcem v jednom outdoorovém obchodně. Prodavač chce za poloprázdnou bombu neskutečnou částku. Nakonec se Zdendovi cenu podaří usmlouvat, ale i tak je to docela dost.

Dalším úkolem bylo zjistit, odkud odjíždí ráno mikrobusy do Muktinathu, kde pro nás trek začíná. Jít pěšky z Jomsomu do Muktinathu by nebylo o ničem. Čekal by nás několikahodinový pochod po hnusné prašné cestě, na které ani není co obdivovat.

Po vynikajícím jačím steaku si zalezeme na pokoji do spacáku a Zdenda nás zbytek večera krmí jablíčky. Moc si pochutnáme a slastně po nich usneme.