Batohy od nafty a tradiční jídlo momo

10. 11. 2014 Pokhara – Beni (870 m) – Darbang (1120 m)

Do Beni jedeme tentokrát normálním místním autobusem, což v praxi znamená, že do autobusu pro cca 30 lidí, jich nastoupí tak 130 a každých pár metrů řidič zastavuje dalším a dalším lidem, kteří se nějakým zázračným způsobem do autobusu vlezou i s padesátikilogramovými pytli plnými žrádla pro slepice.  Během divoké jízdy po něčem, co by si u nás nikdo netroufl nazvat ani špatnou polní cestou, nám naši spolucestující zpříjemňují cestu zvracením z okna, zvracením do pytlíku a pliváním na zem. Po čtyřech hodinách vystupujeme v Beni.  Máme v plánu se ještě dnes přesunout džípem do Darbangu, kde začíná trek kolem Dhaulaghiri. Ovšem místo nám slíbeného džípu musíme využít opět místního autobusu.  Znovu usedáme mezi místní a rychlostí né vyšší než 2 km/hod. pádíme směr Dargang. Asi hodinu cesty před cílem začne být v autobuse značně cítit nafta, brzy je i vidět, jak stéká po okénku vedle mě. Zdenkovi hned bleskne hlavou, že na střeše jsou kromě kanystrů s naftou i naše batohy. Řidič zastavuje, Zdenda se bleskurychle prodírá davem lidí ven a leze na střechu, kde s hrůzou zjišťuje, čeho se obával. Jeden z kanystrů nafty je prasklý a nafta vytéká přímo na jeho batoh. Za nadávek, které se nedají publikovat, sundá batohy dolů a pošle autobus nejen slovně do háje. Celý batoh je od nafty a nám nezbývá, než doufat, že se nafta nedostala dovnitř a nezašpinila i stan, spacák či oblečení. Naštěstí se tento scénář nenaplňuje.  Stopneme si další autobus a tím už v poklidu dojedeme do Darbangu. Ubytujeme se v jedné lodži, vydrhneme zašpiněný batoh a vyrazíme na procházku. K večeři si dáme tradiční nepálské jídlo momo – volíme variantu zeleninovou. Momo jsou takové malé knedlíčky, které se plní buď zeleninou nebo pomletým masem.